Dnešní den jsme byli poctěni vzácnou návštěvou. V Praze se totiž na pozvání redakce POHROM, na své cestě do Berlína, zastavil prof. Jefremenko a kol., aby nám věnovali dvě hodiny svého vzácného času, než se přesunou na přednášku ohledně zjištění příbuzenského vztahu mezi Hitlerem a Stalinem. A byly to plodné dvě hodiny, po které prof. Jefremenko a kol. povětšinou povídali a hlavně o našem největším Čechovi, Karlovi IV., který prý ve skutečnosti nebyl Čech.
Prof. Jefremenko: „Tak já jsem si v letadle hodně četl a dozvěděl jsem se, že vaši anketu o Největšího Čecha vyhrál Karel IV. A to je zajímavá historická osobnost. Ale musím vás zklamat, nebyl to Čech. Ono se to málo ví, ale Karel IV. ve skutečnosti české země neměl vůbec rád. Byl to frankofil a jak s oblibou rád říkával – je tu zima, do Paříže daleko, pořád prší a stříbro je až v Kutné Hoře. Na rozdíl od svého otce Jena, který si Čechy zamiloval, k nim Karel IV. nikdy neměl moc dobrý vztah. Navíc byl vznětlivá povaha a měl krátké nohy. To se taky neví.
On se takhle vždycky rozčílil a zvolal – Na koně! To měl po svém otci, ten taky pořád křičel – Na koně! Ale Jan pak vždycky zašeptal – to bylo jen jako, a pak utíkal s celou svou ekipou do královské ložnice, kde už měl nachystáno kolem stovky polštářů a do těch sekali. To on miloval. Taky za jeho vlády padlo každoročně přes 40% výdajů královské koruny na polštáře.
Karel IV. polštáře nesekal, ale pořád někam jezdil. Nejčastěji do Kutné Hory pro stříbro. Tu se takhle rozdurdil a povídá – Kde se maj ti moji Lucemburčáci jako vzdělávat? Potřebujeme univerzitátu. A zavolal – Na koně! A všichni museli nasednout a tryskem uháněli do Kutné Hory. Jenže tam už je znali a nechtěli je pustit dovnitř. Ale kutnohorští měšťané byli lidé důvěřiví, a tak je Karel IV. vždycky ukecal. Nejčastěji tím, že jim veze víno. Tak je pustili dovnitř a to neměli dělat, protože je Karel nahnal do dolu a museli kutat, dokud mu nevykutali dostatek stříbra na tu jeho univerzitu. Když bylo stříbra dost, zase zakřičel – Na koně! A tryskem uháněli zpět ku Praze. A tak to šlo se vším. Tuhle – Potřebuji nový reprezentativní hrad, nejlépe ze štajnu (on neříkal kámen, ale štajn, protože i když byl frankofil, tak v Čechách mluvil zásadně německy), abych měl kde vítat své přátele Lucemburčáky! A zase – Na koně! A už se jelo do Kutné Hory.
Ale vidím, že čas se nám krátí, tak abych to nenatahoval a neuletělo nám letadlo do Berlína, Karel IV. nebyl doopravdy Čech. Po otci byl Lucemburčan. A to jeho jméno, to byste si měli taky proklepnout.“, uzavřel své podnětné povídání prof. Jefremenko a vydal se k odbavovací hale i s kol.
