Kařízek. Řekli byste si obyčejná malá vesnička na cestě z Prahy do Plzně. Podle údajů z roku 2008 zde žilo pouhých 47 obyvatel, ale právě tady bydlí farmář Josef Mrázek (41), který tvrdí, že jeho pes Elvis kamarádí s mimozemšťany!
Proto jsme neváhali ani minutu a do Kařízku se vypravili. Vlakem. Nádraží v Kařízku je totiž doopravdy malebné. A na nádraží nás čekal Josef Mrázek, aby se s námi podělil o své neuvěřitelné prožitky.
Josef Mrázek: „Začalo to zhruba před čtyřmi lety. Tuším, že jsem zrovna dojil malá selata, když tu mě vyděsilo strašlivé štěkání Elvise. Vydal jsem se ho hledat na pole a našel jsem ho mezi bramborovou natí ve společnosti 4 mimozemšťanů. Jak vypadali? Byli hrozně malí, takoví žlutozelení a Elvisovi házeli míček. Docela mě to překvapilo, ale co, tak má aspoň parťáky Elvisek, řekl jsem si a šel si po svých. Vod tý doby voni přilétali neustále. A za Elvisem. Hrozně se skamarádili. Vobčas za mnou Elvis přiběhl, štěkl, odběhl a pak jsem viděl ten jejich rotující talíř, jak letí pryč. Dokonce se ho snažili naučit tu jejich létající potvoru řídit, ale podle mě se jim to nikdy nepodařilo.“
Sousedka pana Mrázka, paní Alžběta Vyhlídalová (56) nám k tomu řekla: „Kařízek je malá obec, tady se nic neutají. A tím tuplem né to, když má Mrázkův čokl za kámoše mimozemšťany. Jako já s tím nesouhlasím a jsem proti tomu. Je nás tady víc, co mimozemšťany v Kařízku nechceme!“
Starosta Kařízku a hostinský v jedné osobě Miroslav Kořeň (43) nám za sebe k této věci doplnil: „Tak ano, i já jsem s tím zprvu nesouhlasil. Dokonce se tady řešila i petice a referendum. Jako co by tady měli dělat emzáci, že jo. Kdo ví, co mají s Elvisem za lubem. Ale pak jednou přišli na pivo, Elvis vedle nich ťapkal s balónkem a po šesti zelených to napětí v hospodě povolilo. Strašně se zlili, to ostatně my všichni. Zabékali jsme si, voni teda moc zpívat neuměj, ale byla sranda. Vobčas ještě přijdou, ale už tak nechlastáme. Podle mě to jsou úplně normální mimozemšťani. Maj rádi Elvise, že jo Sváťo?“
Svatopluk Dubský (38) – policista: „No maj. Akorát jak se tehdy zlili, tak se vypotáceli z hospody, nadraní jak peří a rovnou si to štrádovali k tomu jejich talíři. Tak jim řikam, milý zlatí, takhle ne. Vy si zavolat domů, že vy přiletět až zítra. V tomdlenc stavu vás za tu vaši šaltrpáku nepustím. No tak se odkutáleli do Elvisovy boudy a chrápali tam všichni až do rána.“
A Svatopluk Dubský se smál ještě dlouho, i když už se za námi zavřely dveře a my pospíchali zpět na malebné nádraží v Kařízku, abychom chytili poslední vlak směr naše redakce.
