„Kdo byl první kosmonaut? Jan Hus. Akorát, že shořel při startu.‟ Tak tuto rádoby humornou anekdotu zná zřejmě každý z nás. Málokoho by však asi napadlo, že to vlastně žádná anekdota není.
Redakce POHROM se případem “takzvaného upálení“ mistra Jana Husa (stejně jako třeba případem Jana Palacha) zabývá již několik let. Teprve nyní se nám ovšem od profesora Jefremenka a kol. dostaly do rukou nezvratné důkazy o tom, že Jan Hus nejenže skutečně prvním novodobým kosmonautem opravdu byl, ale navíc se jeho start podařil a nyní se ve své kosmické lodi Viklef 1 blíží k Mléčné dráze! Ve své podstatě se tedy jedná o nejdokonaleji utajenou vesmírnou misi v dějinách kosmonautiky. Jak je naším dobrým zvykem, toto si opravdu nemůžeme nechat pro sebe.
Touha člověka cestovat ke hvězdám je stará jako lidstvo samo. Je tedy silně nepravděpodobné, že by se člověk do vesmíru vypravil poprvé až v roce 1961 n.l. Pozůstatky vesmírných observatoří a vesmírných středisek koneckonců nacházíme prakticky po celé planetě. V průběhu historie nebylo snad vyspělé civilizace, která by se o kolonizaci vesmíru nepokusila – Peršané, Egypťané, Inkové a v neposlední řadě Rusové. Ti však již od pradávna v oblasti kosmonautiky tahali za kratší konec. Tento pocit frustrace v nich zůstává zakořeněn vlastně dodnes. Kdo byl skutečně prvním člověkem ve vesmíru se již opravdu zjistit nedá, věnovat se tak můžeme pouze nejnovější etapě dobývání vesmíru.
Profesor Jefremenko a kol. si na nás vyčlenil hodinku času při svém přesunu z Konstanze na Floridu, kde bude mít přednášku o právě uskutečněných objevech. Následující statě jsou tedy naprosto exkluzivní.
„Vypravili jsme se cca před 14 dny do Konstanze, kde byl zpřístupněn archiv s dokumenty z období takzvané reformace církve. Dostali jsme se tak k materiálům, které byly po staletí přísně střeženy a za jejich vyzrazení hrozila klatba. Již můj předchozí výzkum naznačoval, že lidé v minulosti létali do vesmíru vcelku běžně. Chyběli nám však klíčové rukopisy, které by věci daly do jasných souvislostí. V Konstanzi jsme je našli. Pro moderní kosmonautiku v podobě jak ji známe dnes byla naprosto klíčová postava Ježíše Krista. Dokumenty v Konstanzi jednoznačně potvrdily, že se jednalo o postavu v pravdě průkopnickou. Již od mala byl fascinován pohledem na nebe a zhruba v sedmi letech se poprvé setkal s mimozemskou formou života. Ta mu předala určité vědomosti a Kristus se tak pustil do práce na stavbě vesmírného korábu. To všechno v těch dokumentech je popsáno, mám kopie. Sám na celou věc samozřejmě nestačil, a proto zasvětil do celého plánu několik dalších osob. V rámci utajení celého projektu se kamuflovali jako náboženská organizace. Konání dobra, šíření božího slova to byla prostě jen taková oblbovačka. Což tedy vlastně přetrvává dodnes, i když už to nemá ten původní význam. Mezitím potají v Galilei konstruovali vesmírnou loď. Nakonec však byli vyzrazeni, ten příběh asi každý známe. Kristus neprozradil, kde koráb ukrývá a byl tedy usmrcen. Ještě před smrtí se mu však podařilo plán dokončit, a tak ho jeho souputníci – sice mrtvého, ale mohli korábem vyzvednout z hrobu a společně odletět na blíže neupřesněné místo v Tichém Oceánu, což v tehdejší době byla naprostá Terra Incognita.“ Pan profesor Jefremenko se letmo podívá na hodinky a pokračuje.
„Během následujících tisíc let Kristovi následovníci pracovali na vývoji modernějších raketových pohonů. Koráby v té době stále spíše připomínali současná letadla, překonat hranici stratosféry se stále nedařilo. Postupem času bylo rozhodnuto o přesunu výroby zpět na evropský kontinent, kde byly zakládány univerzity a do výroby se tak zapojovali první inženýři. Vývoj byl nadějný až do roku 1054, který bohužel rozštěpil církev neboli kosmonautickou obec ve dví. Událost známá jako Velké schizma nebylo nic jiného než spor o složení pohonných směsí do raketových motorů. Šlo v podstatě o cestu jakou jít. Východ, tehdejší Byzanc dnešní Rusko chtěli více než 20% podíl dusičnanů. Zbytek Evropy, řekněme tedy nynější Evropa a USA byli pro podíl výrazně nižší. Jako správnější cesta se ukázala ta západní a Rusové se z tohoto schizmatu nevzpamatovali prakticky až do roku 1961, kdy už zbytek světa měl ve vesmíru dávno desítky lidí.“
Profesor Jefremenko a kol. se podívá znovu na hodinky, není již moc času na povídání a ve vzduchu visí otázka nejpalčivější. Jak to bylo s Husem?
„V následujících letech se pohony rapidně zdokonalily a bylo potřeba připravit lidskou posádku k prvním ostrým letům. Bohužel prostý lid vyžadoval po kosmonautech stále více a více bohoslužeb a řešení malicherných starostí jako venkovské zemědělství, vinařství, pivovarnictví, vzdělávání, rukopisectví. Vzhledem k tomu, že elitní kosmonauté tehdejší doby Ockham, Viklef a Hus potřebovali čas na přípravu, vymyslela církev ďábelský plán tzv. reformace. Zmínění kosmonauté se začali tvrdě obouvat do církve a vyvolali tak záminku na jejich stažení do výcvikových center mezi nimiž byla nejvýznačnější Konstanz. Celý koncil kostnický tedy byl pouze kamufláž a zatímco Hus psal do Čech listy plné bolesti a naděje, trávil až sedmnáct hodin denně tvrdým výcvikem na trenažérech. V té době docházelo už k prvním testovacím startům, kdy jako posádka posloužily osoby osočené z čarodějnictví. Rusové v tomto byli překvapivě humánější a používali psy. Konečně tedy 6. července 1415 byla vztyčena startovací rampa (tehdy se jí říkalo hranice) v Kostnici. Hus vystoupal po schůdkách až do modulu Viklef 1, který byl pojmenován po jeho talentovaném předchůdci, kterého bohužel na trenažéru postihla mrtvice. Ve 14 hodin a 13 minut byla hranice zapálena a Hus za nadšeného jásotu tisíců přihlížejících odletěl do vesmíru. Prvních několik desítek let byla církev s Husem v kontaktu a ten hlásil, že se cítí svěží a doslova „nadpozemsky lehký jako popel nad Rýnem“. Takzvaná reformace byla tedy pouhou zástěrkou počátků vesmírného programu, na který navazuje lidstvo v podstatě dodnes. Prvním člověkem ve vesmíru v moderních dějinách tak skutečně nebyl Jurij Gagarin, ale Jan Hus.‟
A co je s Husem dnes?
„V následujících letech se proces reformace církvi vymknul z rukou, Evropu zachvátily války, lid se cítil podveden a obelhán. Osoby, které na projektu Viklef 1 pracovaly, postupně zemřely a na Husa se prostě zapomnělo. Ve spolupráci s observatoří v Kostnici se nám ovšem podařilo rekonstruovat pravděpodobnou dráhu letu Viklefa 1 až do současnosti a skutečně jsme modul lokalizovali v těsné blízkosti Mléčné dráhy. Vyslali jsme radiosignál ve staroslovanštině a pokud Bůh dá, tak 6.července tedy přesně 602 let od startu bychom se měli s Husem alespoň na chvíli spojit. Pokud je tedy stále na živu.“
Nezbývá než doufat, že odvážný projekt profesora Jefremenka a kol. bude mít šťastnou dohru a Czechia se opět uslyší se svým hrdiným kosmonautem Janem Husem.
