JEMNICE. JINDŘICHŮV HRADEC. Do zoufalé situace se dostal mladý pár z Jindřichova Hradce. Místo vysněného adoptovaného dítěte se jejich synem stal 105letý stařík.
Irena a Pavel Č. z Jindřichova Hradce měli až donedávna šťastné manželství. Radost jim kalil pouze fakt, že nemůžou mít vlastní dítě. Před dvěma lety se tedy rozhodli řešit tuto skutečnost cestou svěření do péče některého z tisíců dětí žijících v dětských domovech. Tak jako stovky dalších párů se zařadili do programu pro adopci, který úspěšně absolvovali a po dvou letech splnili veškeré podmínky k osvojení. Pro adopci si vybrali Filípka (5) z dětského domova v Jemnici. Vše bylo na dobré cestě. Na poslední chvíli ovšem do hry vstoupil úřední šiml a z radostné události se pro mladý pár stala doslova černá můra.
„Proces adopce byl již těsně před dokončením. Mezi státem, dětským domovem a novými rodiči již byla uzavřena zaopatřenecká smlouva, která není na konkrétní jméno dítěte, avšak nedá se od ní odstoupit. Ten akt to defacto finalizuje bez ohledu na to, zda se vyskytnou nějaké komplikace,“ uvedla pro POHROM ředitelka DD Jemnice Anežka Jalůvková.
A komplikace se bohužel vyskytly. V popodpisové fázi se o Filípka přihlásila jeho matka, která odmítla dát k adopci svolení. Na to má ze zákona právo! Mladému páru z Jindřichova Hradce se v tu chvíli zhroutil doslova celý svět. „V tu chvíli jsou smlouvou, kterou upravuje zákon, pěstouni povinni akceptovat jakékoliv jiné volné dítě z našeho ústavu. Bohužel v daný moment byl k adopci volný pouze jeden náš svěřenec,“ doplnila Jalůvková.
V čem je problém, říkáte si možná. Bohužel se nejedná o ledajakého svěřence ale doslova o paskvil ministerstva vnitra – pana Vincenta Pecháta (105). Pan Pechát byl až do roku 2011 klientem Domova důchodců v nedalekých Budíškovicích, kde spokojeně trávil podzim svého bohatého života. Tento veterán druhé světové války, legenda bojů na Dukle a po válce věhlasný fotbalový funkcionář pražských Bohemians se před pěti lety dostal v den svých 100. narozenin do problémů s Ministerstvem vnitra, kdy pro svůj pokročilý věk vypadl z evidence obyvatel.
„Je to problém,“ připustil na úvod telefonického rozhovoru Karel Mlčoch z Oddělení státního občanství a matrik Ministerstva vnitra. „V roce 2000 se na ministerstvu podcenila situace ohledně fenoménu Y2K. Vůbec se to po technické stránce neřešilo. Pan Pechát se tak stal obětí této nečinnosti. Zjednodušeně řečeno, celá sociální infrastruktura vůbec nepočítá s osobami, které by se dožily více jak 100 let. Systém tyto osoby automaticky rozpozná jako novorozence. A pochopitelně k nim zaujme i takový přístup.“ Vzhledem k tomu, že zákony jsou v takovýchto případech neúprosné, zaniklo panu Pechátovi touto chybou právo na pobyt v domově seniorů. Jako novorozenec sirotek tak musel putovat do kojeneckého ústavu v nedalekých Dačicích a po dvou letech plynule přešel do péče DD Jemnice. Zde se tedy po třech letech dočkal nových adoptivních rodičů a po prázdninách nastoupí do první třídy ZŠ Vajgar v Jindřichově Hradci.
„Na Vincenta se velmi těšíme. Doslechli jsme se, že se jedná o velmi bystré dítě s obrovskými životními zkušenostmi. Ve svých pěti letech údajně dovede řídit auto, obstará si sám nákup a spoustu dalších věcí,“ prozradila POHROMu ředitelka ZŠ Vajgar Jaroslava Hradecká.
Jediný, kdo tedy s nastalou situací není úplně spokojen, jsou Vincentovi novopečení rodiče. „Je to strašné. Jak se mám s takovým dítětem mazlit? Místo dětských říkadel si čteme Nietzscheho,“ lamentuje Irena Č. „Neustále mi vypráví nějaké zážitky z války, kolik zastřelil esesáků a podobně. Myslím, že pětiletý kluk by měl mít jiné zájmy. Navíc si pořád někde zapomíná zuby,“ doplnil ji manžel Pavel.
A kam pojedou na první společné prázdniny? „Vincek chce jet na Duklu, uctít památku svých kamarádů u jejich hrobu. Vyhovíme mu, co nám zbývá.“
