Neuvěřitelný příběh psíka jménem Bruno započal v roce 1944, kdy se tento pes narodil v Mikulově v rodině ševce Josefa Navrátila.
Bruno ke svému pánovi rychle přilnul a brzy mezi nimi vznikl následující rituál: Každé ráno, když zhruba kolem sedmé vyrazil švec do práce, šel Bruno s ním až k jeho dílně, aby se pak sám vrátil domů. Kolem šesté hodiny večer Bruno znovu vyrazil k dílně, aby doprovázel ševcovského mistra na jeho cestě zpět.
Idylický psí život bohužel ukončila tragická událost. 21. března 1945 byl pan Navrátil zadržen gestapem a odveden na jejich služebnu. Jeho osud zůstal dále neznámý a spekuluje se, že ševce krutí gestapáci umučili. O Bruna se dále starala rodina Navrátilova. Pes však neustále tesknil po starém ševci a každý večer vyrážel výt k budově, v níž sídlilo mikulovské gestapo.
22. dubna roku 1945 se v Mikulově zjevil první rudoarmějec a Němci začali bezhlavě utíkat. Bruno se aktivně zapojil do osvobozování města a podle očitého svědka pana Nešpoříka, který byl tehdy malým kojencem, prokousl ustupujícímu Obergruppenführerovi Novacekovi spodní prádlo i s půlkou hýždí. Za tento čin byl následně vyznamenán Odznakem cti, který mu osobně předal major Radiščin.
Po válce žil Bruno klidným životem vysloužilého válečného hrdiny, ale zhruba v roce 1960, začalo být rodině Navrátilů něco podezřelého. “Bruno jakoby nestárnul,” řekla POHROMu babička Navrátilová. Stále běhal, štěkal a chodil každý večer před budovu, ve které kdysi sídlilo gestapo. “Chyběl mu Pepa,” doplnila Marie Navrátilová.
A Bruno dále čekal a čekal a evidentně se nechystal umřít, dokud se mu starý švec nevrátí. Bruno se stal pozoruhodnou atrakcí. Do Mikulova se na Bruna jezdily dívat delegace mezinárodních zvěrolékařů ze států RVHP a Bruno se pomalu ale jistě stával fenoménem, který měl komunistickému bloku získat vážnost západních ochránců zvířat. “Stala se z toho politika. Přitom Bruno chtěl jen svůj klid a Pepu,” komentovala vzrůstající šílenství Marie Návrátilová. Ale řádů přibývalo..
1980 – Řád práce, 1983 – Zasloužilý mistr sportu, 1985 – Řád rudé hvězdy, 1986 – Řád Slovenského národního povstání a konečně v roce 1989 se Bruno stal Národním umělcem. Po revoluci zájem o Bruna ve zmatku z pádu režimu opadl a Bruno tomu byl rád. Konečně přestal chodit každý večer čekat na starého ševce. “Brunovi zřejmě došlo, že Pepa se už nevrátí,” komentovala polistopadovou dobu pro POHROM Marie Navrátilová.
V roce 1999 byl Bruno zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejstarší žijící pes na světě a od té doby měl klid. Z Mikulova k nám ovšem včera doputovala nešťastná zpráva. Bruno tragicky zahynul! “Vyšli jsme si jako vždy na Kozí hrádek. Nahoře však Brunovi podjela noha a on se zřítil,” vzlyká paní Navrátilová. Přivolaný zvěrolékař bohužel mohl konstatovat pouze smrt, a tak se uzavřela životní kapitola jednoho z českých psích velikánů.
