Vážení čtenáři POHROMu, právě před třiceti minutami mi na mém mobilu blikla zpráva: „Pořád se ozývají, v pravidelných intervalech. Tajemné signály. Jsem na stopě něčeho velkého. Přijeďte!“
Jsem v redakci sám a čtu si pořád dokola těch pár slov od prof. Jefremenka. Vím, že už před týdnem se zmiňoval, že si pořídil obří echolokátor, protože mu jeho šestý smysl napovídal, že zase na něco kápne. A teď je to tady!
V rychlosti volám Barelovi s Ravelem, kteří právě makají na něčem v terénu. Asi vytěžují nějaké zdroje v Gril baru. Rychlá porada a už slyším Barela: „Jarouši, v šupleti jsou nějaký prachy, tak si je vezmi. Večer ti to letí nach Kyjev. Sejdi se s Jefremenkem a zjisti, co se dá. Máte na to dva týdny, ale ať je to pořádná řacha, sólokapr, křišťálovka, pulicr!“
Dobrá, zadání je jasné. Beru do své taštičky jen to nejnutnější. Kartáček na zuby, prachy z šuplete a především svůj reportérský notýsek, který je vždy a všude se mnou.
„Tak Jardo, to o čem jsi vždycky snil, je konečně tady. Velká cesta, práce v terénu přímo s profesorem Jefremenkem a kol., panejo! Jedeš na Ukrajinu,“ povídám si sám se sebou v naší útulné redakci, kterou nyní na dva týdny opouštím. Je mi trochu úzko, ale zároveň jsem pln očekávání, co přinesou dny příští.
Tajemné signály! Jefremenko! Ukrajina! Milí čtenáři, nebojte, budu s vámi ve spojení, ať nás kroky společně s profesorem zavedou kamkoliv. Sledujte naše pátrání na našem facebookovém profilu POHROMu. Pravidelně se Vám budu ozývat!
Jedu na letiště. Za chvíli vám zamávám z výšky. Od vás všech pak vyřídím zajisté vřelé pozdravy panu profesoru.
Ahoj. Váš Jarda.
