PRAHA. Po našem posledním článku o brutalitě zabíjení upírů se zdvihla doslova vlna zájmu našich čtenářů o upírskou tématiku. Přeci jen, i když mezi námi žije upírů spousta, mnoho lidí si jich nevšímá nebo je rovnou ignoruje. Rozhodl jsem se tedy, že si vyzkouším jaké je to být upírem sám na vlastní kůži.
Jako první jsem se zabral do samostudia s pomocí vyhledávače Google a ukázalo se, že stát se upírem není zas až tak těžké. V podstatě mi stačí jednoho z nich přesvědčit, aby mě kousnul. Vydal jsem se tedy pátrat po upírských komunitách na Facebooku. Netrvalo dlouho a povedlo se mi do jedné infiltrovat. Upír s přezdívkou Sáč mě pozval na pražský Vampire Blood, který se čistě náhodou konal zrovna včera na nejmenovaném místě v Praze na náměstí Jiřího z Poděbrad. Šel jsem tedy na věc.
Ihned po příchodu jsem byl obklopen davem syčících czechijských upírů, kteří rozpoznali, že nepatřím mezi ně. Jako poslední záchranu vytahuji svůj novinářský průkaz s logem POHROM a napětí opadá. Ukázalo se, že náš článek o konferenci z Brašova mi otevřel upíří náruč. „Všichni upíři v Czechii vás čtou, děláte strašně záslužnou práci pro naši komunitu,“ řekl mi například Dobromysl Chvětivý (543), který patří mezi jednoho z pořadatelů pražského setkání upírů Vampire Blood 2016.
Poté, co v družném rozhovoru seznamuji osazenstvo o svém přání vyzkoušet si, jaké to je být upírem, informuje mě Valentýn Bělov (439) o mých možnostech. Tu první již znám – nechat se kousnout – ale ta druhá je pro mě novinkou! Mohu umřít a nechat se přeskočit jelenem, což je populární forma proměnění se v upíra především v Bulharsku a Srbsku. Po chvíli váhání volím první možnost a Valentýn svolí k tomu být mým upírským zasvěcencem. Ihned se mi zakusuje do krku. Chvíli to bolí, ale následně upadám do příjemného kómatu, ze kterého se již probírám jako upír!
Cítím se velmi lehce a Valentýn mě informuje, že jsem právě započal novou formu své existence. „Pokud chceš, zajdi si na bar, máme tam různé druhy čerstvé i uleželé krve a někde by tam měly být i brambůrky.“ Rozhoduji se chvíli bavit tancem a strávím pár příjemných okamžiků na parketu ve společnosti Melánie Novákové (897), která patří mezi nejstarší české upírky. Sám bych jí hádal tak 30 let. Jedná se o velmi atraktivní upírku. V tu chvíli však zavládne zmatek a zděšení. Vampire Blood 2016 je narušena nájezdem lovců upírů!
Všichni upíři, včetně mě, začínají syčet a poletovat ve vzduchu a hledat, kam by se vypařili. Dobromysl ale nepodlehl panice a jde lovcům vstříc s glejtem z konference z Brašova. Lovci upírů, kteří se závěry ještě nebyli seznámeni, si zklamaně papír přečtou a odcházejí. Na zemi se smutně povalují jejich pohozené dřevěné kůly a stříbrné kulky do revolverů. My upíři se pomalu snášíme k zemi a zábava se vrací do starých kolejí.
Ale to již končí vymezená doba mé upírské zkušební lhůty. Čas vypršel. Přichází Adalbert Kněhýnek (985), vrchní upír Czechie, ukončuje můj upíří den a informuje mě, že tato zkouška byla jen pro nás, pro POHROM. Vše lze pomocí glejtu vrátit opět zpět. Ukláním se a děkuji. Cítím, jak mi zajíždí zpět upírské tesáky a ona lehkost, která mě posedla po kousnutí Valentýnem, je pryč. Dojatě se loučím s czechijskými upíry a slibujeme si, že se opět setkáme. Trochu ve snách sedám na tramvaj a odjíždím do redakce.
Z náměstí Jiřího z Poděbrad pro POHROM ještě stále omámený – Barel Kaláč
