Také míváte někdy při mytí nádobí pocit, že zažíváte něco nepopsatelně krásného? Stane se Vám, že se po umytí posledního talíře cítíte tak nějak obohaceni? Přistihli jste se někdy, že si při oplachování sklenic povídáte s imaginárním přítelem? POHROM ví proč! Houbičky na nádobí jsou totiž inteligentní bytosti, které nás mohou nesmírně obohatit!
Úspěšná spolupráce POHROM a prof. Jefremenka a kol. přinesla po rozluštění záhady citrónů další ovoce. Zdánlivě obyčejné houbičky na nádobí totiž nejsou tím, čím se zdají být. Ve skutečnosti se jedná o vysoce inteligentní bytosti, které obývají naši planetu již milióny let.
„Trávil jsem několik posledních týdnů o samotě na Špicberkách. Potřeboval jsem nabrat síly pro nové projekty. Jednoho večera si tak oplachuji nádobí a najednou intenzivně cítím, že ke mně někdo nebo něco promlouvá. Následující večery se to opakovalo a já jsem zjistil, že mám velice inteligentního přítele, jen jsem nevěděl, kdo nebo co to je,“ popisuje Jefremenko své první setkání s dosud neznámou inteligentní formou života.
„V pustinách Špicberk se už několikrát stalo, že osamocení lidé tak trochu zešíleli, já se toho zprvu také bál. Nemohl jsem se však zbavit toho blahého pocitu, když jsem myl nádobí. Jakmile jsem vzal do ruky houbičku, byl jsem úplně očarovaný. Mluvil jsem vnitřním hlasem, rozebírali jsme problematiku vesmíru, jestli bylo dříve vejce nebo slepice, cestování časem. Ale dokázali jsme se hodiny bavit i o vážné hudbě či houbaření.“
Profesor se obával o své duševní zdraví, a tak se po týdnu odhodlal k otevřenému rozhovoru: „Bylo to v pátek. Nádobí se mi trochu nahromadilo, tak jsem si řekl, že to bude vhodná chvíle na vážný rozhovor. Nemělo cenu se za něco schovávat, udeřil jsem přímo. Na otázku s kým mluvím, jsem dostal jasnou odpověď. ´Jsem tvá houbička na nádobí!´ V tu chvíli bylo jasno, že v ruce držím jednu z nejinteligentnějších bytostí, jakou jsem ve svém životě poznal,“ popisuje dramatické momenty Jefremenko.
„Následující dny už jsem myl nádobí prakticky pořád, zavolal jsem přes radiostanici do nedaleké vojenské základny a odtud mi vždycky ráno přivezli plný náklaďák kastrolů, talířů a já jen myl a myl. Od své houbičky jsem se dozvěděl, že se jmenuje Herma, ovládá patnáct světových jazyků a hru na citeru.“
Z dalšího vyprávění vyplynulo, že houbičky na nádobí obývají naši planetu již desítky milionů let a před drahnými časy platily za nejvyspělejší civilizaci, bohužel postupem času začaly mezi sebou válčit, došlo k jejich postupnému úpadku a následný vzestup lidské civilizace z nich nakonec učinil služebníka lidí.
„Herma mi ale řekla, že je to tak pro houbičky lepší, že současná generace přijala fakt, že jejich podstatou je sloužit a konat dobro. V minulosti totiž její předci napáchali mnoho zla a kromě dinosaurů vyhubili málem i sebe. Chtějí tak odčinit hříchy minulosti.“
Jedno je tedy jisté, mytí nádobí již nikdy nebude stejné. Nyní již díky profesorovi Jefremenkovi víme, že si při tom můžeme popovídat s nesmírně zajímavými a vnímavými bytostmi a leccos poutavého se dozvědět. Budeme rádi pokud nám napíšete, jak se jmenuje vaše houbička a o čem si spolu povídáte.
Pro POHROM od dřezu nad horou nádobí rozjímající Jarda Šlágr.
